Když jsem od vás odcházel,

Když jsem od vás odcházel,
každýmu jsem ruku dál,
a teď tady sedím sám,
ruku nemám komu dát.
Vítr fouká do oken,
noc je dlouhá jako sen,
vzpomínky mě vrací zpátky,
do těch našich hezkých let.

A tak čekám každej den,
jestli vrátí se ten sen,
kdy jsme stáli při sobě,
v dobrým i ve zlobě.
Srdce pořád věří dál,
že bych vás zas obejmal,
i když život cesty změnil,
v sobě vás mám napořád.

Na stole zůstala sklenka,
v hlavě zní váš tichej hlas,
čas nám všechno rychle bere,
vzpomínky však neukrad.
Každej krok mě učí žít,
i když občas nemám klid,
člověk padá, zase vstává,
musí dál svou cestou jít.

Kolikrát jsem v noci stál
na hvězdy se tiše ptal
proč se všechno rychle mění,
co jsem měl, mi život vzal.

Prázdný židle kolem mě,
ticho padá do stěn,
jen ta stará známá píseň
vrací chvíle vzpomínek.

Až jednou zas přijde čas,
snad uslyším známej hlas,
že nic nekončí navždy,
když lásku nosíš v sobě dál.

A tak čekám každej den,
jestli vrátí se ten sen,
kdy jsme stáli při sobě,
v dobrým i ve zlobě.
Srdce pořád věří dál,
že bych vás zas obejmal,
i když život cesty změnil,
v sobě vás mám napořád.

Když jsem od vás odcházel,
každýmu jsem ruku dál…
a teď jednou přijde den,
kdy zas bude komu dát.

Chillout, Sad, Male Vocals, Piano, Flute, Violin, Steady